V titulku položenou otázkou si u nás lámou lidé hlavy už od nepaměti. Určitě už od prvních chvil, kdy se u nás objevily peníze, řešili lidé dilema, jak k nim přijít.
Na počátku dějin finančnictví to pochopitelně nebylo nic jednoduchého. Mocní tohoto světa logicky nerozdávali peníze na potkání, ani nevypisovali nějaké ty unijní dotace na kdejaká čapí hnízda, natož aby strkali peníze potřebným ze svého. A dávná honorace si nikdy nemusela lámat hlavy ani s nějakými volbami, kvůli kterým by musela pustit ve prospěch obyčejných lidí chlup.

Takže to tehdy bylo těžké. Daleko těžší než dnes.
Jistě, ani dnes nejednou nemají lidé na růžích ustláno, ale přece jenom už dávno není tak zle, jak bývalo. Dnes už mají lidé daleko lepší podmínky a příležitosti, jak se dostat k penězům, pokud je právě potřebují.
Mohou si kupříkladu zajít do banky a tam si je půjčit. Jednoduše si podají žádost, vyplní stoh lejster, obstarají si potvrzení o výši svých příjmů, respektive o poměrech panujících v jejich rodině, nechají finanční instituci, aby nahlédla do registru dlužníků, ve kterém by se jméno takových žadatelů nemělo vyskytovat a je to.

Rázem má takový člověk potřebné finance. Nebo také ne. Protože o takové půjčce rozhoduje v konečném důsledku stejně jenom sama banka a ta může zaujmout záporné stanovisko z jakéhokoliv důvodu.
Takže v ní jsou sice , ovšem není jasné, čí ruky.
Nejednou ne ruky toho, kdo to nejvíc potřebuje.
Banku je totiž třeba stoprocentně přesvědčit, že člověk takovou půjčku nejen potřebuje, ale také je schopen ji řádně a včas vrátit. A banky jsou v tomto ohledu citlivé na jakékoliv pochybnosti.
A pokud banka nepůjčí? Co má dělat člověk potom? Smířit se s tím, že bude už navždy posledním z posledních? Že nikdy nebude mít to, čeho je mu zapotřebí, a už vůbec ne to, co by si jenom tolik přál mít?
Ale kdeže!

Pořád jsou tu přece ještě různé nebankovní společnosti, jež jsou alternativou, díky níž se i takový člověk dočká peněz snadno, rychle a bez zbytečných problémů a starostí.
Pořídit si třeba nebankovní hypotéku je docela hračka. A to i tehdy, má-li člověk relativně hluboko do kapsy a vleče si svůj kříž v podobě nějakých těch prohřešků z minulosti.
Nevěříte? Není nic jednoduššího, než se přesvědčit osobně. Zkuste to.